V jurtě mezi jeleny

Když jsme přijeli z Fuerteventury, tak jsme se moc těšili na sníh. Nojo, jenže v Praze nic. Tedy….napadaly asi 2 cm, jenže za dvě hodiny byly pryč.

Ale kde hledat ve čtvrtek volné místo na víkend na horách…? Už z dřívějších výletů do Krušných hor – Božídarské rašeliniště a Rolava, jsem věděla o ubytování na Jelení. A ne ledajaké ubytování, ale v jurtě! No a když jsem na Facebooku četla, že se zrovna uvolnila jurta na víkend, tak jsem si říkala, že tohle není náhoda, to je znamení 🙂 Navíc v Krušných horách bylo v té době asi metr a pů sněhu a všechny noviny psaly o kalamitě. Jo, tak přesně tohle jsme chtěli (tedy ne kalamitu, která tu ale podle místních stejně není :), ale ten sníh, hodně sněhu).

Život v jurtě

Cesta byla v pohodě. Sice bylo posledních 7 km upraveno jen pluhem, ale silnice nevede do žádného velkého kopce, takže vše bez problému.

Uvítala nás milá dvojice – Alice a její indický manžel Anbu, který nám ukázal jurtu. Anbu mluví pouze anglicky a nebo roztomile česky 🙂 Jurta je vcelku velká. Je tu vysoké lůžko, kde se vyspí tak pět lidí. Pejsci sem také můžou. Teda ne do postele :), ale na koberec ano. Je tu i stoleček, křesla, skříně a kamna, kterými se topí a zároveň se na nich dá i něco uvařit nebo alespoň ohřát. Kamna jurtu v pohodě vytopí. První noc jsme měli místo jurty saunu 🙂

Okno je pouze nahoře, ale jelikož bylo zasypané sněhem, tak jako kdyby nebylo 🙂 Není tu samozřejmě ani voda ani elektřina, takže se svítí baterkami, svítilnami nebo svíčkami. Ale i oheň z kamen dává dost světla. Pro vodu a na wc se chodí do penzionu, kam je to jen pár metrů. Vchod do jurty jsou jen malá dvířka, kam se musely krčit skoro i holky 🙂

No a hlavně tu byl sníh! Všude bílo. Krása!

Co tu? Nádherná příroda, indické jídlo

Na Jelení je nádherná příroda, takže pokud se chcete vydat na procházku, nebudete tu mít problém. Navíc tu vede i řada běžeckých tras. S dětmi se tu dá bobovat a sáňkovat. Mají tu koníky a lamy. Teče tu potok.

Navíc nám majitelé nabídli, jestli si s nimi nechceme v sobotu večer udělat společně indické jídlo. Přidalo se více rodin bydlících v penzionu, takže nás nakonec bylo asi patnáct plus několik dětí. Někdo krájel mrkev, někdo dělal placky, někdo míchal čatní. Jídlo bylo výborné.

Nečekejte standartní penzion. Je to tu takové více komunitní, více volné. Nemusíte na každém kroku hlídat a okřikovat děti, aby náhodou moc nekřičely nebo někde něco nerozbily. Nemusíte se bát vzít s sebou pejska. Zároveň ale musíte počítat s tím, že občas nejde elektřina, nechytnete tu signál nebo tu zapadáte sněhem 🙂 Komu se takový přístup líbí, pak se podívejte na web Mezi jeleny.

A v létě je tu také krásně…