Jak se nejlíp dostat do Norska? Kde se platí mýtné na dálnicích? Co v Norsku určitě nevynechat? Co je to brunost? A znáte film Vlna?
Odpovědi na tyto otázky a jeden tip pro kafaře najdete v tomto článku 🙂
CESTA DO NORSKA
Na cestu jsme vyrazili kolem 4 hodiny ranní z Prahy, abychom byli kousek po poledni v polském Svinoústí, kde už jsme měli objednaný trajekt do švédského Trelleborgu.
Trajekt si určitě objednejte předem.
Co si ještě zařiďtě před cestou do Norska je mýtné. Musíte na jejich webu zaregistrovat SPZ auta a údaje své karty, ze které vám poté strhávají peníze po projetí určitým mýtným úsekem.
Cesta z Polska do Švédska trvá 7 hodin a pokud vás na moři chytne bouřka jako nás, tak nebudete mít daleko k žaludečním problémům 🙂 Moře je neuvěřitelný živel, který umí pořádně pohoupat i devítipatrový trajekt.
Connie naštěstí mohla být na trajektu s námi. Na kratší trasy bohužel musíte nechat psa dole v autě. Ale každá společnost to má jinak. Je třeba si to zjistit.
Do Trelleborgu jsme dorazili asi ve 21 hodin.
Cestou do Osla jsme si samozřejmě museli jít užít moře. Pláže krásné, ale počasí na koupání tu v půlce srpna už nebylo 🙂 Pokud nebudete odpočívat na pláži, zajeďte klidně k nějakému odpočívadlu. Mají je tu na jedničku s hvězdičkou.
Švédsko je krásná země, ale na můj vkus až moc upravená. Řadové cihlové nebo dřevěné domečky vypadají jeden jako druhý včetně záclon a vyzdobených oken. Všude uvidíte švédské vlaječky a barvy (dokonce i na dopravních značkách).
Pokud cestujete se psem, pak počítejte s tím, že Švédové nejsou pejskům tolik nakloněni jako Norové. Najdete tu řadu zákazů vstupu apod.
HRANICE
Přechod ze Švédska do Norska je hlídaný. V opačném směru vás ale už nikdy kontrolovat nebude. Museli jsme odpovídat na otázky typu – proč jedete do Švédska, kam jedete, kde budete spát první noc, co děláte za zaměstnání, na jak dlouho jedete – a nechybí ani prohlídka kufru.
Norsko je oproti Švědsku méně upravené, drsnější a více kopcovité a zatímco ve Švédsku vidíte samé koně, tak v Norsku spíše ovce 🙂
NORSKO
- Honefoss (směr Langehaug), zastavujeme u jezera Kroderen, přespáváme u řeky Hemsil pod přehradou
- NP Hardangervidda (směr Geilo) – popsáno v předchozím článku
- Eidfjord, Simadalsfjord a farma Kjeasen (550 m.n.m.). Tak tenhle výlet a výhled opravdu stál za to. Pokud budete mít čas a chuť, tak si tam určitě zajeďte. Nahoře je překrásný výhled na fjord, klid a žádní lidé. Proto jsme si to vybrali i jako místo na přespání.
Velký zážitek je i cesta. Silnička a tunel na farmu je totiž tak úzký a nízký, že tudy projede auto pouze v jednom směru. Proto máte dole i nahoře na tabuli vyvěšeno, že první půlhodinu se jezdí pouze ve směru nahoru, druhou půlhodinu zase ve směru dolů. Nutno dodat, že doprava je tu minimální (tak jedno auto za hodinu). Cesta je dlouhá 5 km, ale jedete ji tak dvacet minut. Polovina cesty je neosvětlený, neupravený tunel hrubě vysekaný přímo ve skále. Byl postaven kvůli hydroelektrárně, která je nahoře, také ve skále 🙂 Nahoře je tedy božský klid a spoustu borůvek a hub (ale to je ostatně v Norsku všude), protože Norové přý nehoubaří.
- Směr Odda, Kinsarvik, Troltunga (trolí jazyk). 10 km před Oddou odbočte nahoru do hor. Po 7 km dojedete ke “startu” k Trolímu jazyku. Výlet k Troltunga prý trvá cca. 8-10 hodin a Norové většinou nelžou 🙂 (výlet, který podle Norů trvá hodinu, jsme šli dvě a to jsme se nijak neflákali). My si dali alespoň tříhodinový výšlap do kopce na moc hezkou planinu s mechy, jezírky, bažinami a asi dvaceti chatičkami místních obyvatel, kteří si nahoru dovážejí vše potřebné pomocí dlouhatánské dřevěné lanovky určené pouze na přepravu věcí.
Z Kinsarviku jsme se vydali trajektem na druhou stranu fjordu. Na trajekty tu narazíte všude. Je to běžný způsob dopravy a jezdí každou chvíli.
V Kinsarviku jsme ještě chtěli nakoupit, ale v Norsku znamená neděle, že se opravdu nedělá!!! 🙂 I větší obchody mají zavřeno, takže jsme zase zůstali na borůvkách, brusinkách a houbách 🙂
Jinak, co se týká cen, tak jogurt cca. 15 NOK, chleba 10 NOK (vše násobte cca. 3,5 krát).
- Ulvik – velmi malebná vesnička v úrodné krajině, kterou byste zde už nečekali. Dále město Osa. Všude okolo zase skály, vodopády, řeka.
- směr Alesund. Cesta vede tunely (až 24 km) a trajektem přes Sognefjord. Tento fjord je nejdelší (200km) a nejhlubší (1200m) v Evropě. Trajektem to trvá asi 15 minut a zaplatíte 74 NOK za osobní auto a řidiče, plus další osoba 27 NOK. Město Voss. Tu se můžete zastavit u výhledů na horské ledovce nebo u muzea doby ledové. Všude se pasou stáda krav, koní a ovcí. Cestou uvidíte několik krásných sloupových kostelů.
- Alesund a okolí (Runde, Trollstigen, Trollvegen) – popsáno v předchozím článku
- Geiranger a Geirangerfjord. Tento fjord je považován mnoha průvodci za jeden z nejkrásnějších fjordů v Norsku. Krásný určitě je, ale po cestě jsme viděli mnoho podobně hezkých, ne-li hezčích. Město Geiranger najdete úplně na konci fjordu. Jestli se chcete nechat trošku postrašit, pak koukněte na tento film. Příběh je inspirován skutečnou událostí, kdy vlivem sesuvu půdy míří na městečko Geiranger obrovská vlna.
V této oblasti se určitě jděte projít jen tak po okolí k místním farmičkám a kamenným mini domečkům a kochejte se výhledem na známý vodopád “dvanáct sester”.
- Směr Lom. Určitě se jděte podívat na nádherný dřevěný kostelík z 12. století. Zkoušíme lovit ryby ale neúspěšně. Takže naše večeře je zase kaše 🙂
Odsud se pak můžete vydat na nejvyšší horu Skandinávie. My ale kvůli špatnému počasí zvolili jiné výlety.
- NP Jotunheimen – v předchozím článku
- Otta, NP Rondane – v předchozím článku
- Ringebu – Tady můžete obdivovat sloupový kostelík (stavkyrkje) z 13. století, v 17. století byl rozšířen. Vypadá jako drak – hnědý s vysokou červenou věží.
- Lillehamer je opravdu sportovní město. Všichni tu běhají nebo jezdí na kolečkových lyžích. Přišlo nám blbé, že my jen chodíme 🙂 Pořád je tu z doby olympiády okruh pro běžky, dva skokanské můstky (zajděte se podívat!), lanovka a zimní stadióny. Městečko samotné je velmi pěkné – upravené, barevné nízké dřevěné domečky a dlážděné ulice.
- Jezero Mjosa, město Stavsjo a Hurdal
- Oslo – město nás po měsící v divočině moc neláká. Projít jsme se šli alespoň do parku na ostrově Bygdoyes, kde najdete muzeum Vikingů a lodí.
- Fredrikstad – velmi zajímavé a líbezné město. Dochovalo se tu opevnění, padací most i vodní příkop. Tady návštěvu doporučujeme 🙂
CESTA ZPĚT
- Gotteborg,Malmo (museli jsme tu alespoň navštívit Ikeu, která je tu kupodivu levnější než u nás :)). Ale stanujte raději v přírodě 🙂 třeba na poloostrově u města Bastad. Po pobřeží se tu táhne přírodní rezervace. Přes léto je tu asi velmi rušno, ale začatkem září už byl klid.
- Do Kodaně se dostane po 3 km dlouhém mostě a 4 km dlouhém tunelu. Fuk a jste ze Švédska v Dánsku 🙂
Kodaň doporučuji na prohlídku. Je to velmi živé, příjemné a barevné město. Je tu hodně studentů, hodně lodí (jak by ne, je to přístav :)) a milí lidé 🙂 Čeho je tu ještě hodně jsou kola. Každý druhý člověk tu jede na kole. Pro všechny tyto věci má Kodaň velmi milou atmosféru.
V Dánsku se nebojte navštívit i pobřeží. Na to, že máme raději kopce a hory, se nám placaté Dánsko kupodivu velmi líbilo a nejvíc právě u moře.
Pak už nás čekala jen cesta do Rodby. Odsud jezdí trajekt 45 minut do německého Puttgardenu. Tady už jsme museli nechat Connie v autě. Z Puttgardenu pak už jen “kousek” přes Berlín zpět domů.
ZAJÍMAVOSTI A POSTŘEHY
- V Norsku můžete kromě skleněných lahví v obchodě vracet i plechovky (1NOK) a tvrdé plasty (3NOK).
- Zkuste nejprodávanější sýr v Norsku –brunost chutná jako přesolený karamelový taveňák, ale po tom měsíci už jsem si ho oblíbila 🙂 Vyzkoušejte!
- Většina benzinových pump je tu samoobslužných.
- Bezvadnou věcí je hrníček pumpařské stanice Statoil, který si koupíte za 249 NOK, ale můžete si do něj na každé pumpě Statoilu natočit kolik kafe chcete. Takže skvělý tip pro kafaře 🙂
- Hodně domů tu má přírodní střechy zarostlé trávou.
- Tunely jsou tu i 24 km dlouhé a 300 m pod mořem. Jsou velmi promakané a modré osvětlení, v některých z nich, vypadá jako byste projížděli jeskyní nebo iglů:)
- Financování silnic, tunelů a mostů se provádí tak, že mýtné se na nich platí pouze do doby, než se splatí suma, za kterou se most zřídil. Poté se tu už mýto neplatí.
